WOGASTISBURC.COM

Poloha metropole Velké Moravy patří mezi největší záhady naší historie. Někteří z historiků a archeologů tvrdí, že tato otázka byla vyřešena archeologickými nálezy ve Starém Městě u Uh. Hradiště a Valů u Mikulčic. Argumentují největším počtem nálezů. Historik F. Palacký ve svých „Dějinách“ soudil, že tam, kde končí písemné zprávy o národech, panovnících a skutcích jejich, nemůže být „dějepis“žádný.

Následoval věk archeologie, vedoucí k opačnému extrému. Archeologické nálezy jsou prý jediné pravdivé. Písemné prameny nejsou objektivní, ale tendenční, zpochybnitelné, až lživé. Takovému názoru oponoval např. L. E. Havlík v Kronice o Velké Moravě. Soustředil tam všechny písemné prameny, aby byla slyšena i druhá strana, strana písemných památek. Píše, že velká popularizace archeologických nálezů Velké Moravy vedla k hypotézám, které při konfrontaci s písemnými památkami ztrácí své opodstatnění. Nesoulad historických zpráv s archeologickými nálezy nelze vysvětlovat jen zpochybňováním historických pramenů. Archeologické památky mají jen malou vypovídací schopnost o věcech nemateriální povahy. Hroby bez náhrobků neinformují o jménech nebožtíků. Nalezené pevnosti i stavby mohou archeologové nazvat libovolně. Pokud nenajdou vstupní bránu s nápisem „Vítejte na Velehradě!“. To by však byla písemná památka. Jeden známý vědec prohlásil, že archeologové mají „vymýšlení“ v pracovní náplni. Prý lžou vědomě již v okamžiku, kdy pojmenují nějaký „hrnec“. Např. o názvu nádoby pražského typu víme jistě jen to, že ji tak v době používání nenazývali. Proto tvrzení, že Velehrad lze najít jen archeologickými metodami, má stejnou váhu, jako názor, že jej lze prokázat pouze písemnými prameny. Domnívám se, že ústředí Velké Moravy je potřebné hledat komplexním hodnocením pramenů písemných, archeologických a dalších. Význam mají i místní názvy, lokální tradice, heraldické prameny a jiné odkazy předků. Proto i amatérští zájemci o historii se mohou pokoušet o řešení. Přesto, že jim naše zákony neumožňují archeologické výzkumy, zdrojem informací jsou nedestrukční metody. Vývoj dálkově řízených modelů, vybavených výkonnými a lehkými bateriemi, elektromotory, stabilizačními gyroskopy, kompasy, výškoměry a řízením polohy pomocí GPS umožnil levné a operativní snímkování celých oblasti. Tak zvanou leteckou archeologickou prospekci. RC modely nahradily amatérům rýče archeologů. Objekty, skryté pod zemí se objevují na obilních lánech, vykreslené růstovými příznaky. Povrchový sběr napoví účel objektů. Železářské strusky charakterizují hutnické pece, keramické střepy je datují. Zemní radiolokátory umožní pohled pod zemský povrch do hloubky několika metrů. Lze tak získat prakticky většinu informací, jako výkop, a to bez poškození. Internet pak umožnil amatérům získat zatím nedostupné originální historické prameny v digitální formě. Stejně tak umožňuje najít odborné překladatele těchto textů. Velký význam má popis perských kupců z 9. století. Zapsal orientační body cesty od Dunaje do cíle, jímž byly trhy velkomoravského Velehradu. Rukopis je připisovaný Ibn Rustovi z Isfahánu. Soudí se, že obsahuje nejvíc informací o metropoli Velké Moravy v době vlády Svatopluka. (Viz http://www.wogastisburc.com/ „Jak se jmenovaly země Slovensko a Morava v 9. století). Nalezený cíl opodstatňuje názor, aby se profesionální archeologové zaměřili na kráter vyvýšeniny Náklo, ležící mezi Hodonínem a Kyjovem. Žádoucí je také prozkoumání velkého, pravděpodobně sakrálního objektu, ležícího severně od Nákla, na ložisku uhlovodíků. (Viz obrázky 1.) Byl nalezen leteckou prospekcí a radarové sondy tam ukazují podzemní artefakty. Je škoda, že množství cenných nálezů detektorových pátračů, které jsou zde nacházeny, mizí u neznámých sběratelů, zřejmě za nezájmu odborníků. Depot chrámové pokladnice, zlatem a stříbrem zdobený hadovitý ceremoniální meč, četné mince, prsteny, knoflíky a přívěsky, ba i kamenné artefakty nejsou pro profesionály zajímavé. Dokonce ani nález obrovského výrobního areálu v oblasti Nákla, dolů na železnou rudu Babí lom u Kyjova a velkomoravské valové opevnění s příslušným mohylníkem, není pro profesionální archeology zajímavé. Neleží u Starého města, ani u Mikulčic. (http://www.e-stredovek.cz/view.php?…).

Doslovný překlad vět, popisujících Velehrad, jako město ležící pod povrchem země, je zastánci Mikulčic a Starého města zpochybňován. Avšak i ostatní překlady tohoto díla, zveřejněné např. Havlíkem popisují metropoli, jako pohanské a dřevěné město. Mnohoženství, sebevraždy vdov, pohřby žehem a uctívání ohně. To neodpovídá četným chrámům a kostrovým hrobům Mikulčic, ani Starého Města. Podporuje však středověký názor, že příčinou zamlčení polohy Velehradu a jeho zničení byl jeho pohanský charakter. Dogmatické trvání na názoru, že Mikulčice i Staré město byly metropolí Velké Moravy je ve skutečnosti poškozuje. Archeologové i historikové přestali pátrat po určení těchto lokalit. Bohaté nálezy jsou přece dokladem velkého a významného postavení těchto míst. Nabízí se vysvětlení postavení mikulčické aglomerace z textu perských kupců:* „Metropole jeho leží uprostřed území Seklavie. Rezidence jeho (Svatopluka), kde je, oni vědí.“* Pokud tedy připustíme možnost, že ústředí velké Moravy leželo v rokli Nákla, kam nás popis cesty přivedl, pak zřejmě rezidencí Svatoplukovu lze „jinde“ nejspíše hledat v lokalitě Mikulčic. Poznámka „oni vědí, kde je“ naznačuje, že musela být všeobecně známá. Významné chrámové stavby a další známky křesťanství Mikulčic jsou v souladu s tradicí o christianizaci Moravanů z panovnického dvora.

Na takovou možnost upozornil již hodonínský kronikář V. Novák. Popsal starou tradici „hodonínských starousedlíků“, že „Hodonín měl prý kdysi název Červené město, Červený kostel, tudíž ďábelský, pohanský kostel. Smělá je domněnka, že Bělokostelí by mohlo být na Holíč přenesené jméno zaniklého blízkého velkomoravského Mikulčického hradiska.“ Tato možnost se nabízí, neboť Holíč má maďarský název Vízujvár. Tedy nový vodní hrad. Neúspěšné hledání „starého“ vodního hradu vysvětluje Štefan Janšák tím, že starý vodní hrad byly nejspíše Mikulčické valy. Holíč má doložený také název Bílý kostel, Weissenkirchen, nebo Alba exlesia. Tedy Bělehrad. Srbské hlavní město Bělehrad je bývalé antické Singidunum. V dobách stěhování národů sem přišli Slované. Název Bělehrad se používá od roku 1284, kdy se stal hlavním městem Srbska. Pokud tento název použili přicházející Slované, musel by být přenesen z nějaké starší významné lokality. Pátrali jsme proto, ve kterém písemném pramenu se takový název vyskytuje jako první. Našli jsme takový pergamen, pocházející z devátého století. Nazývá se Descriptio civitatum et regionum ad septentrionalem plagam Danubii. Tedy Popis měst a míst na severní straně Dunaje. Pro svůj dlouhý titulek je znám spíše pod názvem Bavorský geograf. Je zachovaný v jediném rukopise Bavorské státní knihovny Mnichov. (elm 560, f.149b-150a.) Dokument pochází z některého kláštera okolí Bodamského jezera. Má dvě části. První pochází asi z 11. století a druhá starší z 9. století. Většinu názvů se dosud nepodařilo spolehlivě vysvětlit, ani lokalizovat. Zdá se, že Mikulčice by mohly patřit jedné z lokalit. Bělehradu. Již K. Zeuss si povšiml jména Vvizunbeire ve starší části rukopisu a domnívá se, že jde o koruptelu z Wissenburch (Weissenburg) tj. Bělehrad. To však odporuje nadpisu díla, že jde o oblast na sever od Dunaje. Mikulčické valy však této poloze odpovídají. Jugoslávský Bělehrad pak podobně jako další místa s názvem Weissekirchen mohou zachovávat tradici této slavné Velkomoravské pevnosti. Název odpovídá významem hradu Nový Světlov. Ten existoval u Luhačovic před r. 1360 a držel jej Albert ze Šternberka, který vlastnil také hrad Bzenec. V této souvislosti je zajímavé, že také město Hodonín vlastnil rod, který odvozoval své jméno od sídla Světlý hrad, ale v němčině, tedy Lichtenstein. Leží u Vídně a název rodu převzalo i knížectví Lichtenstein. Pak by se Mikulčické valy mohly pyšnit skutečností, že jejich název zachoval nejen jugoslávský Bělehrad, ale i jedna evropská země. V této souvislosti je zajímavá Hodonínská listina královny Konstancie. Zdá se, že obsahuje také právo, písemně doložené z doby Velké Moravy v t. zv. Celním tarifu z Raffelstettenu. Tato dohoda bavorského Arnulfa s moravským Svatoplukem (II.) z roku asi 903 uvádí …a Slované této země ať nejsou nuceni platit clo. Stejně tak Bavoři na Moravě. Závěr listiny zní: Našim měšťanům v témže městě udílíme takovou svobodu, aby neplatili clo po celé zemi moravské a české… Dáno léta Páně 1228.“ Historik G. Fridrich ve svém Kodex Diplomaticus zařadil tuto listinu mezi podezřelé, neboť osvobození od cel po celé zemi Moravské a České bylo neslýchané právo a považoval za nelogické titulování obdarovaných občanů měšťany (..locavimus in civitate nostra tali jure..) Jako by byli měšťany ještě před udělením městských práv. Další neslýchané právo měly všechny obce v okolí Nákla. Právo na dřevo, pastvu a lov v lesním porostu Hodonínsko-Bzenecké Doubravy. Většina obcí je měla ve svém znaku v podobě větvičky se žaludy. Kyjovským obcím právo užívání Doubravy udělil Přemysl Otakar I. v roce 1201 (jménem Konstancie, mé manželky). Bzeneckým je dala také listina Konstancie z roku 1214. Obyvatelé Vacenovic měli právo svobodné těžby dřeva, pastvy dobytka a lovu způsoby tenatnými i jinými, jakož toho od pradávna používali, nic nevymiňujíce… dokonce zapsána v zemských deskách Moravských II. na str. 129. Vysvětlení může být jednoduché. Byla to práva obyvatel velkomoravského Weligradu. Práva tak starobylá, že nebyla dána písemně, ale uznávána vrchností. Proto byly zhotoveny pozdější listiny, které obyvatelé předložili k potvrzení. Vysvětlilo by to všechny námitky. Potomci obyvatel Velehradu byli přece měšťané. A zřejmě místní tradice zachovala i název Mikulčických Valů Bílý kostel, Bělehrad, Světlov, Weissenkirchen. Pak bychom mohli označit mikulčickou palácovou stavbu za sídlo krále Moravy Svatopluka. (obrázky 1 řada a silueta chrámu b ceremoniální meč c radarová sonda. 2 řada snímek Mikulčických Valů, glosa hodonínského archiváře Nováka o Holíči, jako Bílý Kostel, znaky Holíče a Bělehradu a hodonínský hrad Lichtensteinů).