WOGASTISBURC.COM

Nový překlad části signatury rukopisu Ibn Rusty podle de Goeje: "In Museo Brittanico est codex (Add. 23,378), De Goejeovo vydání z roku 1892 dostupné na: http://www.archive.org/…ageogr07goej na které mne laskavě upozornil pan D. Hrbek, kterému děkuji.

Překlad byl prováděn prostřednictvím internetu s využitím znalců spisovné arabštiny. Strany 166 až 168, původní foliant 164 a 165 originální perské texty viz na www.wogastisburc.com

Al Saklabia

A mezi zemí Al Bajanikia a zemí Al Saklabia je vzdálenost deset denních pochodů. A blízko hranice Al Saklabia je město jménem Wab Nít. Ty dojdeš do města obtížnými cestami. Prameny vody a lesní porosty a okliky jsou tam až jejich zemi dosáhneš. Ale země Al Saklabia je rovina porostlá lesy. Tam oni bydlí. Nemají žádné vinice ani pole. Domy mají ze dřeva a tam mají také domečky pro své včely a med. A oni jim říkají olischje (úlišč?). Z jednoho jediného domečku získávají asi deset nádob (30 –50litrů?) medu. A lidé pasou vepře jako ovce. A když někdo zemře, spálí ho v ohni a jeho ženy si pořežou tváře a končetiny nožem, když jejich příbuzný zemře. A když je spálen úplně, přijdou příští den a seberou popel z místa a dají do poháru a uloží na pahorek. A jeden rok po jeho smrti vezmou množství medu z asi deseti včelích domečků a jdou k pahorku, kde se shromáždí příbuzní mrtvého. Tam jedí a pijí a pak odejdou. Když měl mrtvý tři ženy a jedna řekla, že byla jeho nejmilejší, přinese dva dřevěné kůly, zarazí do půdy a příčně třetí dřevo s lanem ve středu. Provleče hlavu, když stojí na židli, potom je židle odňata a ona se uškrtí až umře. A potom je dána do ohně spalovaného. Všichni jsou uctívači ohně. A zpravidla pěstují (pflanzen sie) oni “dakhan”(?). A v době žní, berou ze sklizně naběračku, zvedají k nebi a říkají: Bože, Tys nás obdaroval, zůstávej s námi v dobrém. Oni mají různé flétny, kytary a bubny. Z různých větví vyrábí píšťaly. Některé z nich mají délku dvou paží. Jejich nástroj strunný má osm strun. Z medu dělají víno. Mrtvého když spalují, že je to na přání Boha tvrdí, když se veselí a hrají na hudební nástroje. Zpívají během spalování. Muži mající koně mají cepíny, jako zbraně. (Ostatní) mimo oštěpy a štíty nemají jiné zbraně. Velitele své oni poslouchají. Toho, který prý nosí korunu země župani nazývají Svatopluk, který je nejvznešenější. Vykonávají jeho příkazy. Jeho sídlo leží uprostřed země Al Saklabia. Rezidence (byt) jeho kde je, oni vědí (je obecně známé). Nazývají ho pán pánů, (král králů), prvorozený (následník) a proto král, Velký dobytek(koně, brav) nemají. Patří jen jemu, který z něho požívá pokrmy. Má hradby (štíty, opevnění) výborné, nedobytné a neobvyklé. A v jejich zemi vládne Vele grad, úplně vykopané město, ve kterém bydlí Charwát. A mají v něm trhy každý (kalendářní) měsíc tři dny, kromě čerstvě dojeného mléka (s ním zřejmě obchodují stále). Nakupují v něm a prodávají. Někteří jejich muži kopou pod zemí (in die Erde Gruben/Tunnel graben und bilden dafuer ein Dach aus Holz) (důlní štoly?) do země a tomu pak dělají stropy ze dřeva výdřevu?) Jejich král vybírá od nich daně. Kdo má syna, nebo dceru dává šaty jednou do roka, kdo nemá dceru ani syna, bere oděv z jeho ženy, nebo služky. Když tam zloděj něco ukradne, je zardoušen, nebo poslán pracovat daleko k hranicím jeho země.

Poznámky k textu

1. Popis cesty se shoduje s relací Gardízího. Cílem, za nímž je země Al saklabia je „hora ze které vytéká voda“. A k té hoře je cesta Od Dunaje, který nazývá Ister také deset dní pochodu. Zemí Al bajanikia je tedy jistě členitý terén Slovenska. Podporuje to také město Váb Nít, zřejmě Nitra. Také zalesněná rovina odpovídá velmi dobře prostoru Dolnomoravského úvalu.. Trasa asi 200 km odpovídá 10 dennímu pochodu. Od Dunaje k Moravě. Je téměř jisté, že tyto názvy zemí zachytili od obyvatelstva. Je-li tomu tak, jde pravděpodobně o nejstarší geografické názvy slovanských států na území dnešního Slovenska a Moravy.
2. Pátráním po etymologii Al bajanikia jsme zjistili, že jde nejspíše o název Bajanikia.. Významem tedy šlo o zemi ovládanou šlechtici, nazývanými Bajany, nebo Bojany, ve tvaru Bojar používané dodnes v Rumunsku a Rusku. Takový název zachovala i Albanie (Al- banie), Banát, ale i místní názvy Bojany, Bojanov, Bánov, Bánovce, Bojanovice. Zdá se, že velký význam mělo slovanské hradiště Bojná. Taková úvaha vede i k podezření na jméno prvního známého slovenského knížete Pri bána, Pribina tedy prvního a hlavního bána (srovnej např. primáš). Maďarští historikové soudí, že Arpádovský stát ponechal původní velkomoravské územní okrsky a nazval je podle šlechticů (šu-bánů), župy.
3. Popis země Al Saklabia odpovídá zase velmi přesně oblasti Jižní Moravy, kde bylo ústředí moci podle archeologických nálezů. Zejména rovinaté a zalesněné Doubravě, nacházející se mezi Mikulčicemi, Kyjovem a Uherským Hradištěm. Tato oblast má ve svém středu nejvyšší místo, zvané Náklo. Vzniklo mohutnými výrony artézké vody. V jejím okolí jsou četné pahrbky, vzniklé erupcemi Hodonínské ropné pánve.
4. Seklavia je také název Metodějova sídla, uváděný k roku 900 Bernardem z Kremmunsteru. Historikové (Havlík) hledají původ ve slově Slovania, země Slovanů. Tak se také slovo Saklabia zpravidla překládá. Domnívám se, že mylně.
5. Základem je totiž částice – kly, klí, sing. kel, ostrý zub, klíčící zub. Podle V. Machka etymologicky původně špičatý útvar, pronikající např. půdou. Podobný je latinský clavus hřeb či špičatý zub. Vzhledem k tomu, že se v této oblasti nachází četné mohylovité útvary t. zv „ bahenní sopky“ vzniklé výrony uhlovodíků , že obyvatelé skutečně používali název se-klavia pro toto území. Naznačují to názvy Náklíe, Náklí, Kelčany, Kelč. Koncovka  –ia, -ie značí území, zemi. Srovnej např. Germanie Bohemie. Předpona se – je ještě významnější.. Etymologové uvádí, že částice se, je nejen zvratné zájmeno, ale mělo druhý význam „náš, vlastní, sobě patřící (viz hanácké sedni se). Jde o nepřevzaté původní slovanské slovo, je pravděpodobně součástí názvu Seklabia, má význam vlastní, tedy i vlast. Saklabia je zřejmě vlast národa Náklanů. Odpovídá to také názvům Rohov, Rohatec, Cánov, Tarnow, Trnava atd. Proto by se měli naši genealogové zajímat o práci prof. Hosáka a C. E. Tarnowskiho o šlechtickém původu staromoravského rodu znamení rýče Trnawských ze Žlebku,
6. Oni zpravidla pěstují dakhan. Jde jednoznačně i pěstování, vysazování, ( německy pflanzen). Protože text uvádí: „nemají osetá pole“, nešlo zřejmě o druh obilí. (bývá někdy navrhováno proso). Zdá se, že vysvětlením by mohla být složenina „dlouhé konopí“. Nejstarší výraz pro konopí byl převzat z německého hanf, sthn. Hanaf, podle Machka mající původ kdesi v orientu. Předpona dak- mohla být odposlouchána z podobně znějícího dalg, Psl. Dolg, bulharsky dalg, tedy dlouhý. Dalghan, tedy dlouhé konopí bylo skutečně pěstováno nejen jako surovina pro textilní zpracování. (O tom u Mickiewicze „Pan Tadeáš“ kn. VI.) Vysoké konopí se za stara selo zpravidla kolem stavení.. Vysoký a hustý porost ukrýval staven, návštěvníky prozrazoval šustot poskytoval bezpečný úkryt domácí zvěři i lidem, rekrutům při odvodech, chránil svým ostrým pachem před vlky, slepice před kunami a liškami a snad i úly před vyslíděním medvědy.
7. Cepín byl zbraní jezdců. Tento poznatek souhlasí s četnými archeologickými nálezy „moravských bradatic“, podobných sekerám s dlouho rukojetí, cepínům.
8. A vládne jim Welký grad, úplně vykopané město ve kterém bydlí Charwát. Zdá se, že jde o stejného Charwáta, kterého Kosma označil latinsky Crocco, do češtiny překládané kníže Krok, shodně i polským Krakem (Krakow). Pohanský kult je častý i v našich legendách a pověstech, (Božstvo –Gast- Ghost duch), sídlící na, nebo v hoře (Radhošť, Gostin, Wogastisburc). Znalci pohanského kultu popisují funkci velekněze, ale hlavně v polském prostředí. Tento kultovní činitel měl prý někdy vyšší moc, než samotný kníže. Existenci pohanských „čarodějů“ na Welehradě Např. bulharská legenda o sv. Klimentovi uvádí, že zázrak (připomínající značně erupci uhlovodíků) vysvětlovalo franští kněží „..to jsou jen kouzla čarodějů…“ a zřejmě je popsal i Metoděj (v legendě o Konstantinovi): „učili i jiné bezbožné věci…(zejména tvrzení o lidech velkohlavých žijících pod zemí, za což byl pokárán Salcburgský biskup Virgil papežem Zachariem „Quot alius mundus et alii hominrs sub terra sint“. Zajímavé je, že starší (Franský) zákoník „Ustanovení svatých otců“ má trest za pohanské obřady nejmírnější, (poslední jmenovaný přestupek, trestaný půstem), zatím co (Metodějův a Konstantinův) „Zakon sjudnyj“ jej má jako první s velmi přísným trestem prodání do otroctví. Pohanská tradice přežívá i v lidových legendách o božských vládcích hor. Na příklad legenda o Krakonovi, Krakonošovi či Hadonošovi, sídlícím na hoře Godona. Popis pohanského Weligradu a jejich žárové pohřby nejsou v souladu s archeologickými nálezy Mikulčic a Starého města. Zdá se, že již Rostislav si vybudoval vlastní honosnou rezidenci (Mikulčice ?). Tu nejspíše převzal jeho syn Svatopluk (II.). Možná to byl jeho druhý syn Mojmír II., který se spojil s Uhry, kdo vybudoval Nový Veligrad, Uherské Hradiště. Podporuje to kamenná architektura knížecích paláců obou lokalit, sakrální objekty a kostrové pohřby. Zdá se, že obě místa nebyly sice weligradem Velké Moravy, ale panovnickými dvory z nichž se rozvíjelo křesťanství i gramotnost Moravanů. To vysvětluje také důvod proč Kosmas mimo křtu Bořivoje informace o Weligradu, jako pohanském městě důsledně zamlčil.
9. Někteří jejich muži kopou podzemní štoly a dělají jim střechy ze dřeva. Tito muži zřejmě žili na opevněném hradišti na vrcholu Babí lom u Kyjova. Při pohledu z kráteru Nákla tvoří významnou dominantu. Je tam rozsáhlý areál důlních chodeb a pozůstatků těžby železné rudy. Množství horníků bylo značné. Nachází se tam největší velkomoravský mohylník na Moravě. Jak důlní systém, tak rozsáhlé hradiště zde také čeká na archeology.

.