V části Zázračný déšť Marka Aurelia jsme navrhli možnost vysvětlení scény hořícího deště, jako nečekaná erupce nafty na hodonínském naftovém poli. Oslavný sloup Marca Aurelia byl odhalený v roce 196 po Kr. v Římě. Byl vysoký 1000 římských stop (asi 30 m, tehdy byl nejvyšší stavbou antického světa) a svým stínem ukazoval čas na největších slunečních hodinách světa. Ciferníkem bylo dnes zastavěné kruhové náměstí. Zdá se, že však může souviset nejen s hodonínským naftovým polem, ale i svátkem čtyřiceti mučedníků, slaveným 10. března.
Podle lidových tradic se ten den jedly pokrmy, spojené s číslem 40. Čaj ze 40 bylin, polévka se 40 fazolemi, čtyřicet lívanečků a podobně. Lidová pranostika zase soudila, že když ten den mrzne, bude mrznout ještě 40 dnů. Mučedníky bylo 40 příslušníků římské XII. legie, nazývané Fulminata, to je Hromová. Za ztrátu „orla“ v boji do ní posílali za trest křesťany. Jméno a právo na znak blesku obdržela od císaře Marka Aurelia. Důvodem byla její účast na události „Zázračného deště“ („Miracle rain“), která se stala někdy v letech 169 až 173, kdy probíhaly boje Římanů proti Kvádům. Silná tradice zázraku se zřejmě udržela ještě po 130 letech, v roce 308, kdy pro svou víru bylo čtyřicet vojínů Hromové legie ochotno zemřít. Historické prameny i archeologické nálezy pochodových táborů římských vojsk naznačují jejich pochod od pevnosti Carnutum podél toku Moravy a Dyje. Nález římské stanice u Mušova vyvolal úvahy, zda se zázrak nekonal tam. Velké spory o tom, které božstvo zázrak způsobilo i nezlomná víra tak velké skupiny osob naznačují, že událost měla nějakou reálnou a obecně známou příčinu. Událost je přitom velmi podobná haváriím vrtných souprav. Padající déšť hořící nafty často ohrožoval posádky jejich obsluhy. Exploze metanu zapalovaného jiskřením křemenů, vymršťovaných štěrků připomínaly blesky a hromobití. Je proto překvapivé, že profesionální historikové i archeologové možnost, že šlo o nečekanou erupci uhlovodíků Hodonínského naftového pole, přijímají neochotně. A to i při nových objevech římských táborů v Pomoraví a to u Pravčic u Hulína a u Olomouce. Svědčí o tom i četné internetové portály. Zajímavý je postřeh O. Šedy v práci Poznámky k ikonografii římských vojenských táborů ve scénách sloupu Marka Aurelia (Jižní Morava, 1999). „Tábory jsou umístněny v polohách, majících jednoznačně vztah k vodním tokům. Jsou zjevně důkazem, že jejich stavitelé k tomu měli nějaké společné důvody“. Kovárník soudí, že mohlo jít o pokus vytvořit nový limit na vodní hranici. To Šedo odmítá pro archeologické zjištění, že dosud nalezené tábory sloužily jen krátkodobě. Snímky scén na sloupu mám však naznačily důvod proč byly tábory podél toků. Vojska byla totiž doprovázena loděmi, dopravujícími zásoby, výzbroj i vojsko. (Obr 1).
Obr. 1 Vojsko doprovází zásobovací čluny
Důležité však je, že žádný z našich historiků neuvádí konečný cíl tohoto souboru scén. Cíl velmi zvláštní proto, že je zcela shodný s cílem popsaným peskými kupci v jejich popisu cesta na trhy Svatoplukova města (viz článek Veligrad). Zvláštní kopec, z jehož vrcholu vyvěrá voda. Snad proto, že je umístněna příliš vysoko, vytesána pod římsou a ze země ji nelze snímkovat. Rekonstrukcí postupu římských sborů na scénách sloupu a konfrontací s místy archeology nalezených pochodových táborů se zdá, že expedice vycházela nejspíše z pevnosti Carnutum a postupovala podél obou břehů řeky Moravy (Obr. 2).
Obr. 2 Mapka táboru Římanů
Scény expedice na sloupu zachytily brzy po překonání Dunaje významný soutok dvou řek. Za ním došlo k zázračné události. Římané byli obklíčeni za hradbou, kterou dobývali barbaři pomocí válečných strojů. Ohnivý déšť a blesky jim zničily obléhací stroj. Druhý zázrak se konal nedaleko na volném prostranství. Pokud byla scéna soutoku u Hodonína, kde se spojují řečiště Moravy a Kyjovky, pak doprovodné lodě mohly pokračovat Kyjovkou, nebo Moravou, nebo se sbory spojili a přešli do meziříčí. V tom případě se dostali na naftové pole. Dnes je již vytěžené. Leteckým průzkumem jsme skutečně našli pravděpodobně dosud nepopsaný pochodový tábor Římanů na jižním svahu Nákla u bývalého dolu na lignit „Větrná“. Poblíž je také opevnění s trojitým valem. V roce 2007 zde byla nalezena římská mince a areál keltských i pozdějších výrobních objektů. (Obr. 3)
Obr. 3 Římský tábor Větrná, nalezená mince
Zatím co první scéna na sloupu zobrazuje přechod Dunaje, poslední scénou je nevysvětlené opevnění na výšině, z něhož vytéká proud vody. Je to obraz ústředí moci Kvádů? (Obr. 4.)
Obr 4. Hora z které vytéká voda
Antická hlavice sloupu, zvláštní sochy zvané Svatobořické opice i starobylý sloup v Rohatci naznačuje tuto možnost. Nápis na tomto sloupu má více výkladů. Lze navrhnout i latinský sígl G(ermania) C(olumn) z(one). Sloup pásma Germánů. (Obr. 5)
Obr. 5 Mílník v Rohatci-Soboňkách
A jak to souvisí se svátkem čtyřiceti mučedníků? Zprávy antických autorů se liší. Casius Dion zázrak přisuzuje římským bohům, Orosius ve svých Dějinách motlitbám křesťanů, posílaných do legií za trest. Silně křesťanská „Hromová legie“ byla roku 308 převelena do Sebaste, (nyní Sivas, Turecko). Lucinius, vládce východní části říše pronásledoval křesťany a přikázal, aby všichni vojáci pod trestem smrti obětovali římským bohům. Čtyřicet křesťanů legie odmítlo. Byli svlečeni a vyhnáni na zamrzlou plochu jezera, kde v mrazu zemřeli. Legendy uvádí, že jen jeden z nich nevydržel zimu, hlad a provokování teplými oděvy a pokrmy u ohňů. Jejich jména neznáme, letopisci zaznamenali jen jméno setníka Semproniuse, který exekuci nařídil, ale nakonec se sám přidal místo zbabělce. Proto jich zůstalo čtyřicet. Zajímavé je, že pravoslavná církev považuje čtyřicet mučedníků za tak významné, že jim zasvětili jeden z největších monastýrů na hoře Athos. Athonský paterik, II. dí,l str. 244.uvádí: »Když byl dostavěn a náležitě vyzdoben … pozvali biskupa, aby jej vysvětil. Když pronesl slova: „Ve jménu svatých čtyřiceti mučedníků,“ stal se zázrak! Dole, u žertveníku, vyrostla veliká rostlina, se stvoly a hlavami, které se podobaly jablkům a bylo jich čtyřicet, stejně jako mučedníků. Tato houba se zdvihala vzhůru, obvíjela se kolem prestolu. Za takový slavný zázrak všichni chválili Boha a jeho čtyřicet mučedníků. Všichni nemocní, kteří v monastýru byli, se uzdravili, když okusili z této rostliny. Zdá se, že nečekaná a tehdy nevysvětlitelná erupce a exploze uhlovodíků zanechala výrazné stopy v historii.